Po poměrně zásadní a hlavně DRAHÉ opravě mého vozu Peugeot 605 a to přetěsnění celého motoru jsem chtěl ujet cca 1000km trasu na vyzkoušení jeho spolehlivosti. Již dlouho jsem se chtěl podívat na Ukrajinu, tedy hlavně na území někdejší Podkarpatské Rusi. Naplánoval jsem tedy dvoudenní výlet s jednou nocí na Ukrajině.
Tranzit přes slovensko byl bez problémů a po cestě nám navíc poskytl výhled na krásnou přírodu a několik hradů v okolí cesty. Na východním Slovensku v Levoči jsme zastavili a udělali si procházku po části zbytků starobylých hradeb.
Ukrajina
Po čtyřhodinovém popojíždění, kontrolách dokladů i auta a vypsání krátkého dotazníku v azbuce a angličtině jsme přejeli Slovensko-Ukrajinské hranice a ocitli jsme se v úplně jiném světě. Už výměna peněz zde proběhla velmi zajímavým způsobem, jelikož jako směnárna zde fungovala skupina lidí tmavší pleti, kteří se dosti vtíravým způsobem snažili o to, abychom vyměnili co nejvíce.
Nakonec jsem vyměnil 480,- UAH (Ukrajinská hřivna) za 1500 CZK a 30 EUR. Bez znalosti aktuálního kurzu však hlavně koruny trochu nevýhodně (1 : 5).
Poté jsme projeli příhraničním Užgorodem, kde ještě byly kromě azbuky občas k vidění i orientační cedule v latince. Stejně jako v Mukačevu zde jezdí staré autobusy MHD na zemní plyn a na silnicích lze vidět většinou pouze auta staršího data výroby (jako všudypřítomné „žigulíky“) nebo zcela nové auta v cenách odhadem okolo milionu korun.
Co se týče povrchu hlavního silničního tahu Užhorod-Mukačevo, tak je srovnatelný s cestami u nás, ale už nedaleko centra Mukačeva, které je vydlážděno žulovými kostkami, byla cesta ve stavu naprosto hrozném s nespecifikovaným povrchem. Co víc, Ukrajinci si své vozy příliš nešetří a po těchto cestách se pohybují poměrně rychle a stalo se mi, že na mě zezadu kvůli mé pomalé jízdě přes výmoly i troubili.
Většinou se však řidičskou mentalitou docela přibližují většině čechů. Možná jen to troubení je tam v provozu slyšet ve dne v noci… Původně jsme hledali levné privátní ubytování za pár eur nejlépe na oploceném pozemku u nějakého rodinného domku pokud možno nedaleko centra (stan a spacáky jsme si vezli vlastní).
Ptali jsme se několika lidí, ale všichni nám raději doporučovali hotel.
Vzhledem k tomu, že jsme tam chtěli zůstat jen jednu noc a co nejvíce času využít k prohlídce města, změnili jsme plán a našli levný hotel s cenou 150,- UAH za dvojlůžkový pokoj s klimatizací, ledničkou, sprchou&WC, televizí se satelitem v ceně bylo také vysokou zdí oplocené a hlídané parkoviště pro auto.
Ubytovali jsme se, vypili si výborný šampus Okeskoje Istričnoje, který jsme koupili už na hranicích za 9,50 UAH (a který byl podle našeho názoru chuťově naprosto skvělý i ve srovnání se všemi různými sekty, kterém jsme měli předtím u nás s cenami naprosto jinými) a vyrazili na procházku do města:)
O památky v Mukačevu není nouze a i když se člověk nedívá přímo po architektuře, tak je stále co zkoumat a na co se dívat. Například mě fascinovaly zastávky MHD, které z naší perspektivy nebyly nijak označeny, nebyl tam žádný jízdní řád a zdálo se,
že náhodně projíždějící autobusy zastavují tam, kde čeká u krajnice víc lidí. Všude jsou pozůstatky socialistické architektury (většinou v dost zbědovaném stavu). Z dalších zajímavých věcí jsme viděli například krávu pasoucí se u paneláku, městskou smečku asi 10 psů, souložící bezdomovce i starší Ukrajinku dávající květy k pásům sovětského tanku...
Když jsme si chtěli koupit druhou láhev výborného sektu v obchůdku nedaleko hotelu, tak se mi ji pokusili prodat za 15,- UAH,
tedy s 50% přirážkou oproti ceně na hranicích.
Jakmile jsem na tuto skutečnost upozornil, dostal jsem ji rázem za cenu nižší:) Koupili jsme si také výborné místní sýrové uzené „gorbačíky“, které jsou na Ukrajině naprosto skvělé. Poté jsem na tržišti koupil dva visací zámky, které stály původně každý 5,- UAH ještě s dvacetiprocentní slevou;) Člověk se, stejně jako u nás, nesmí bát smlouvat:)
Při zpáteční cestě jsem natankoval naftu (litr za 3,43 UAH - tedy asi 17 korun), u hranic nakoupil levné zboží v množství, které lze legálně bezcelně převést a hurá domů:) Čekání na hranicích při zpáteční cestě trvalo v našem případě jednu hodinu - tedy čtvrtinu času, než při cestě tam.
Možná jsem předchozím textem pár lidí od návštěvy Ukrajiny trošku odradil, ale doufám, že ne! Chci říci, že Ukrajina je krásná země. Už samotné okolí hlavní cesty z Užgorodu do Mukačeva při cestě tam se nám opravdu líbilo svými vinohrady i okolní zelení ve stavu ne nepodobné zelení v okolí dálnic například v Rakousku. V kontrastu s tím jsou zdemolované paneláky a vůbec většina komunistických výdobytků. Přes všechny nedostatky nebo odlišnosti, které jsem zmínil v předchozím textu je tam opravdu krásně.
Je to země chudá, spousta lidí například pije, ale musím říci, že vzhledem k cenám alkoholu a cigaret bych na ulicích čekal "pijáků" rozhodně více. Ani v často skloňované otázce osobní bezpečnosti na Ukrajině jsem neměl pocit ohrožení.
Původně jsem do Mukačeva jel s tím, že budu ve městě, které bylo v minulosti československé a kdyby dějiny 20 století proběhly trošku jinak, tak by možná stále šlo jen o nejvíce východní součást naší vlasti.
Od té doby se toho dost změnilo a teď jde o trochu jiný svět. Je zde spousta odlišností, ale právě proto jde o zemi, kde člověk nalezne spoustu nového. S angličtinou toho moc nepořídíte, ale na druhou stranu se tam prakticky bez problémů (s trochou snahy) domluvíte i česky. Kdyby to bylo v budoucnu možné, tak bych se na Ukrajinu rád podíval znovu. Neodmítl bych třeba ani několika-denní pobyt v Kyjevě nebo kdybych někdy jel na dovolenou k moři tak bych určitě z možných destinací vybíral také mezi Krymským poloostrovem.
JIP
Nakonec ještě několik fotografií, které se do textu nevešly:
