Proč?
Osud mne zavedl k protinožcům a já plánoval cestu domů.Pro let do/z Austrálie je nutné absolvovat alespoň jedno mezipřistání. Pro cestu zpátky jsem se rozhodl, že mezipřistání absolvuji někde, kde bych se chtěl i tak alespoň jednou v životě podívat. Taková "zastávka při cestě" je pak levnější právě o náklady na dopravu, které jsou pak prakticky nula. Navíc cesta přes půl planety s několikadenním mezipřistáním není taková zátěž, jako cesta v jednom kuse nebo s pár hodinovým čekáním na další let někde na letišti. Měl jsem dilema rozhodnout se, které asijské velkoměsto zvolit pro zpáteční let: japonské Tokio versus thajský Bangkok.
Volba
Thajská metropole nakonec zvítězila všeobecně příznivějšími cenami a údajně řádově lepší možností se dohovořit anglicky.
Přes nezpochybnitelné zážitky z mého čtyřdenního pobytu v thajském hlavním městě, musím hned na začátku říci, že v opakované volbě bych dnes zřejmě určitě raději volil Japonsko. Tento článek jsem dopsal více než 18 měsíců po návratu a tak si mnohé detaily přesně nepamatuji.
Přílet do Thajska
Jestli Vás předchozí text neodradil a plánujete absolvovat něco podobného, tak bych měl radu - Pokud umíte alespoň trochu anglicky, zajistěte si odvoz až na místě a nebojte se vyjednávat. Po příletu thajskýma aerolinkami na letiště vzdáleného asi hodinu od mého zajištěného ubytování, jsem čekal na agenturou předem zajištěný odvoz asi hodiny dvě (čas příletu byl agentuře známý).
Čekání na zajištěný a předem zaplacený odvoz v ranních hodinách nebylo moc příjemné. Mé klidné čekání přerušoval neustálý příval nabídek odvozu od mnoha a mnoha různých taxikářů. Přitom cena za zajištěný odvoz byla skoro stejná jako za čtyři dny ubytování. V nové, devítimístné dodávce jsem se pak vezl jen já. Návrat zpět, který jsem si již zajišťoval přímo na místě, mne vyšel na méně než setinu cesty do hotelu a to nikoliv v přeneseném slova-smyslu.
Hotel
Tříhvězdičkový thajský hotel byl taková skromná ubytovna. Čistota dle evropských standardů spíše sporadická, ale ve srovnání se zbytkem hlavního města vysoce nadprůměrem. K jednolůžkovému pokoji s mini TV a klimatizací náležela sprcha. Jako levné místo na přespání OK. Přímo u recepčního pultu se daly naplánovat různé výlety a cesty, čehož jsem i později využil. Napadlo mne začít pěší obhlídkou blízkého okolí - pro zapamatování pozice hotelu a srovnání nabídek blízkého okolí. Jako jedna z nejdůležitějších věcí (všude v cizí zemi) je vzít si na pultu alespoň jednu vizitku - v případě bloudění se může docela hodit.Planeta Bangkok
Asie je opravdu jiný svět. Zápach a špína dobře definuje subjektivní první dvě věci, které se normální člověk od začátku snaží ignorovat. Z čistě profesionálního hlediska mne zaujaly důmyslně propletené mnohočetné svazky samonosných i dalších různorodých kabelů mající pro mne záhadnou funkci. Místy i půl metru silná změť kabelů musí mít nějakou výhodu - kromě komplikovanosti jakékoliv opravy, požárního a bezpečnostního rizika jsou jistě pohodlným domovem pro různorodé kolonie "užitečných" živočichů.
Při procházkách a uvažování nad podobnými věcmi (jako důmyslný systém úzce propletených technologií) mne neustále zdravilo spousty a spousty přátelských asiatů s nabídkou odvozu a různých výhodných nákupů. Zajímalo by mne zda existuje jiná slušná společenská varianta než trávení většiny času slušným odmítáním přívalu nabídek a pak následnou slušnou reakcí na další přátelské otázky a dalším vysvětlováním proč nemám zájem. Mnohdy ani důrazné odmítání nemělo stoprocentní účinek a dodnes mě jímá hrůza při setkání s podobně jednajícím spoluobčanem. I u nás v ČR se totiž taková obchodní taktika v některých oborech vyskytuje.
Když nepočítám nabídky "zlatých šperků", "prvotřídní elektroniky" a jiného podezřelého zboží na parkovištích, pak mám na mysli zejména nabídky pojištění a "nejvýhodnější" pouliční tarify mobilních operátorů... Zdaleka jich však není tolik jako v Bangkoku.
Bangkok - Svérázná doprava a centrum města
Ze začátku jsem byl otevřený všemu a tak jsem si sám vybral a pak souhlasil s nabídkou na jeden výlet v místní dvoutaktní tříkolce zvané Tuk-tuk.
To spočívá v tom, že Vás za nepatrný peníz řidič vozí o památkách a různých obchodech. Památky jsou pro řidiče nutné zlo, ale když strávíte v obchodě určitý minimální čas tak dostane kupón na benzín, který funguje jako alternativní platidlo (kupónovou taktiku neznáte).
Síť takových obchodů je poměrně rozsáhlá a vy pokud se k někomu takovému dostanete, tak pravděpodobně budete manipulováni do nákupu šperků, obleků na míru nebo například zájezdů ve falešných info centrech - vše samozřejmě náležitě předraženo, aby se vyplatil svérázný "prodejní kanál".
Jednání s každým je tedy pokřiveno o tuto obchodní taktiku, ale pokud nechcete přeplácet, tak na ceně za dopravu je vždy nutné smlouvat a také pokud možno znát mapu, abyste nebyli zanecháni příliš daleko od hotelu a nemuseli řešit problém s návratem zpátky. Drzost některých řidičů Tuk-tuků nemá obdoby a je třeba si hlídat dodržování dohodnutých podmínek nebo zvolit jiný způsob dopravy.
Když víte kam chcete a je poblíž a tím směrem plavební kanál, tak je jasně nejvýhodnější způsob dopravy loď. Plavba na kanálu směrem do centra byl jeden s nejlepších zážitků. Vzhledem k laxnímu přístupu k bezpečnosti jsem hned na začátku plavby zachránil francouzské dítě, které bylo málem shozeno do vody davem při zběsilém nástupu na loď. Samotná cesta plavebním kanálem byla rychlá a bez problémů jako s provozem v zácpách, které jsou na silnicích v Bangkoku časté.
Centrum hlavního města vypadá (a voní) oproti zbytku o dost lépe, ale vše je vykoupené cenami srovnatelnými s Evropou (nezřídka kdy za shodné, padělané zboží, jako na předměstí).
Jako zajímavost bych uvedl, že klasický autobus MHD tam jezdí zcela bez jízdních řádů. Autobus prostě přijede (nebo ne). Prý takto funguje i normální autobusová doprava.
V centru města jsem neodolal možnosti vylézt na nejvyšší budovu ve městě podívat se na ten nepořádek z výšky.
Výlet do Ayutthaya
Nejlepší věc, kterou jsem v Thajsku zažil byl jednodenní výlet do Ayutthaya, což bylo kdysi Thajské hlavní město. Nyní je to hustotou obyvatel spíš větší vesnice, ale má spoustu pěkných míst a památek. Já této cesty plně využil a dal jsem s do řeči s ostatními v mikrobusu, dozvěděl se spoustu zajímavostí o Thajsku i zemích odkud ostatní byli a s některými z nich jsem se tam ještě párkrát sešel a dosud jsem v kontaktu.
V Ayutthaya jsem se také svezl na slonovi, což na fotkách vypadá líp, než byl samotný zážitek: je to pomalé, neřídíte slona sami, houpe to, lavička je tvrdá... (ale zkusil jsem to). Nicméně následné krmení slonů kukuřicí bylo fakt bezva:)
Jídlo
Co se týče jídla, tak navzdory dobré pověsti to z mého pohledu není nic moc. I když pominu všudypřítomný smrad a sporadické hygienické podmínky, tak všechny chutě místních jídel si byly dost podobné. A bohužel musím konstatovat, že mi opravdu chutnala jen dvě jídla: moučník následující po hlavním chodu v restauraci centru - byl pro něco úplně nového (škoda, že jsem si nezapsal název). Druhé jídlo, které mi tam chutnalo byla má oblíbená bageta Italian BMT z fastfoodu Subway (i když k ní nenabízeli bezedný kelímek jako v Austrálii). Ještě jedno jídlo ušlo. Byla to nějaká ryba, kterou si dávali mí evropští přátelé a tak jsem si objednal to stejné. Nebylo to nic moc, ale (když nepočítá ty dvě předchozí výjimky) bylo to lepší než všechno ostatní, co jsem tam za celou dobu pozřel.Závěr
Dřívě jsem o Thajsku neslyšel mnoho negativního a možná i proto mne osobní návštěva dosti zklamala. Věřím, že daleko od civilizace může být i v Thajsku hezky, ale proč potom do takové země jezdit... ?JIP