Jak napovídá název budu psát o něčem,co není příliš obvyklé. A proto, že si myslím, že je to neobvyklé domnívám se, že by to někoho mohlo zajímat…
Nizozemí, či Holandsko chcete-li, je země velmi krásná, malebná a …plochá. A poněvadž si myslím, že to pro někoho není dostatečný důvod pouštět se tam na bezmála 50let staré JAWĚ „Kývačce“, budu vám asi muset stručně popsat další okolnosti mé cesty.
Podruhé a na Jawě
Měla to být v pořadí má druhá cesta do kraje větrných mlýnů, tulipánů a trávy… Poprvé jsem se zde vydal s kamarádem stopem, našel si zde kamarády a známé, taky možnost se tady kdykoliv vrátit, zadarmo přespat a taky nějaký čas bydlet. To byl základ.
Po mém návratu do ČR jsem věděl, že se tam chci zase co nejdříve vrátit. Po dvou dnech doma jsem dostal možnost odkoupit velmi zachovalou „Kývačku“ z roku 1955. Něco přes týden jsem testoval její spolehlivost na výletech mnoho desítek kilometrů dlouhých, jelikož přece jenom nešlo o „funglnovou mašinu“ i když je třeba přiznat, že tak vypadala.
Taky jsem z důvodu, že jsem svůj odjezd trochu uspěchal, nestačil připsat do „papírů“ přívěsný vozík typu PAV 40, tudíž jsem jen bez něj a všechny věci jsem měl celou cestu v krosně na zádech, což nebylo zrovna moc příjemné.
Den první
Vyjel jsem v sobotu 15. června okolo poledne. O 13 hodin později jsem usínal v lese nedaleko od Plzně. Během jízdy jsem si vzpomenul,že mi chybí pár „maličkostí“ jako například cestovní pojištění a jedna bohužel často opomíjená součást povinné výbavy-lékárnička.
Oba problémy a ještě pár maličkostí však vyřešil jeden motorkář z Rosic u Brna, kterého jsem potkal při průtrži mračen na čerpací stanici kousek za Brnem a kterému tímto ještě jednou opravdu moc děkuji:)
Za první den jsem ujel 511 km a už teď jsem měl všeho až po krk, neboť cesta v dešti bez čehokoliv nepromokavého, vystřídána spánkem v dešti v mokrém lese, na psychice nikomu moc nepřidá. Spal jsem necelých 5 hodin.
Den druhý
V šest ráno vyjíždím z lesíka na poslední velké nákupy (jídlo&PIVO) do Plzně. V 7 hodin Rozvadov – přechod hranic bez nejmenších problémů a zdržování. Těsně za hranicemi jsem si dal pivo a ještě zavolal domů, holce…
Obdivuji ceduli „Nürnberg 139km“ a přemýšlím, proč jedu tak daleko…
Ten den jsem jen jel. S občasnými zastávkami na benzín a kratičkými pauzami, když jsem měl pocit, že zdechne buď mašina nebo já.
Nürnberg, Frankfurt, Köln, DüsselDorf, DuisBurg. Nutno podotknout, že déšť zůstal doma, pro změnu zas bylo dost vedro.
Téměř v cíli
Ve 23:15 mě 30 km od Holandských hranic německá policie slušným způsobem přiměla opustit dálnici, neboť jsem údajně málo svítil a rychlost 60km/h (totálně unaveného jezdce) se jim nezdála dostatečná. Posledních 300km jsem si říkal, že když už jsem tak daleko, tak to už dojedu až do cíle ke známým. (kousek od Venla, které leží hned u hranic s Německem).Pobyt v NL
Ještě dva dny jsem cítil typické „Jawácké vrnění“! Po 1317km pochopitelná věc.
Během svého pobytu u nich jsme se známým na motorkách (já na Jawě, on na Yamaze 600 Diversion) objeli blízké okolí Venla(okruh 80km) a fotili větrné mlýny:)).
Což bylo samo o sobě parádní!
Mimo jiné jsem byl také na "ilegálních" silničních závodech poblíž Venla (které se zde provozují každou neděli podle pravzoru ve filmu Rychle a zběsile.)
Nejlepší zážitek mě však teprve čekal.
Big trip
4 dny před zpáteční cestou jsem se vydal na svou největší cestu po Holandsku. Eindhoven(krásné historické město), Tilburg, Breda… Nedaleko Rotterdamu je vesnička Kinderdijk. Zde se nalézá několik starých, typicky holandských, větrných mlýnů - zde často užívané jako vzduchem poháněná čerpadla. Mlýny zde jsou zařazeny do UNESCO.Skrz jeden z největších světových přístavů-město Rotterdam jsem zamířil do den Haagu. Konkrétně do Madurodamu, což je muzeum zmenšenin holandských domů. Proč nevyužít příležitost si tu za 10EUR prohlédnout architekturu celého Nizozemí?
Amsterdam
Poté Amsterdam - Město mnoha kultur. Těsně před „Amstrem“ jsem uviděl červenou Felícii s brněnskou značkou a uvnitř dva páry mladých lidí. Ze srandy jsem na ně zatroubil typickým „kachním“ zvukem mého stroje a předjel. Dohnali mě a přes otevřené okénko na mě zamávali plechovkou Gambrinusu. "Brňáci" chtěli jet do centra, ale prý měli mírné problémy holandským označováním křižovatek. Možná proto se neustále zařazovali do pruhů které mířily ven z města. Když jsem zjistil, kde chtějí jet, navyklý NL dopravnímu značení, dovedl jsem je až do centra. Chtěli jsme někam společně zajít, ale oni měli jen 15minut,(protože je docela problém zaparkovat auto v centru zadarmo. Stačili jsme jen trošku pokecat, udělat pár společných fotek, vyměnit čísla a emaily a rozloučit se.
Měli zrovna „po matuře“, tak si vyjeli na výlet… Za mé průvodcovské služby mi poskytli zaslouženou plechovku piva. Já problém s parkováním neměl:)
Red Light District
Po odjezdu studentíků jsem zamířil do známé části města RED LIGHT DISTRICT. Pro neznalé jde o čtvrť plnou COFFE SHOP´S a hlavně vykřičených domů.Jawka se líbila všude, avšak zde nejvíc. Taky jsem byl tady neustále ze všech stran upozorňován ať jsem zde v centru opatrný. Jak na sebe, tak na ni.
Hráz
Bylo šest večer a já si chtěl ještě vyfotit hráze na severu. Takže přes Purmerend a Hoorn jsem najel na velkou přehradní hráz. Zde jsem udělal poslední fotku filmu, ten den třetího. Víc jsem jich s sebou neměl. Byla to škoda. Ještě dlouho bylo co fotit…
Jízda na hrázi byla bájo! Skoro pořád „plný kotel“. Jen voda- cesta- voda. Byl tam dost silný boční vítr. Tak silný, že bylo nutné jet v náklonu rovně. (Jestli víte co tím myslím:) Ve 100km/h jsem potkal v protisměru stejně bláznivého kolegu (i když ten jel asi tak 200).
Hráz, po které jsem jel, vede do města Lelystad, které je postavené v oblasti, kde bylo dříve moře. Tam jsem se přesvědčil, jak je Holandsko malé-potkal jsem tam člověka, co mě fotil na náměstí v „Amstru“.
Přes vesničky, či malé města jako Putten, Barneveld, Ede, Arnhem… jsem se v jedenáct večer dostal na dálnici na Nijmegen. Dost se ochladilo. Od Nijmegenu do Venla jsem jel NON-STOP 100-110km/h. V jednu ráno jsem byl zpět ve Veldenu.
Cesta zpět
Cesta z Holandska domů nebyla moc záživná. Mimo drobný incident, kdy mě u Dortmundu vytlačil italský kamión najíždějící na dálnici do rychlého pruhu, kde mě málem srazilo "nízkoletící" BMW. Tentokrát jsem jel jinou cestou. Chtěl jsem navštívit kámoše v Německu, kde jsem mohl přespat. Na hranicích nebyly problémy. Za hranicemi jsem měl několikrát namále, neboť jsem byl ze zahraničí „zhýčkaný“ tím, že bílé pruhy jsou na silnici skutečně vidět... Ale zvykl jsem si. Opět si je na cestě představuji jako kdysi. Jinak je tady hezky...JIP
